Věděli jste, že průměrný Čech vlastní v průměru 4873 věcí?

Nevěděli? Nevadí. Já také ne. To číslo jsem si právě vymyslela. On totiž ani průměrný Čech neexistuje. Existujete vy a váš individuální balík věcí, které k vám patří. A vy patříte jim. A čím víc jich je, tím víc závazků máte, tím víc péče a prostoru potřebují a tím víc vás okrádají o životní sílu.

Nevěříte? Tak se zamyslete. Já jsem to udělala. Přiměl mě k tomu článek o finském mladíkovi jménem Petri Luukkainen, který jednoho dne odvezl všechny svoje věci do úschovny a každý den si vyzvedl pouze jednu zpět. „Když jsem si domů přinesl něco mezi padesáti a šedesáti věcmi, uvědomil jsem si, že moje základní potřeby jsou pokryty.“

Ha! Kolik zbytečností mám doma a místo radosti jsou s nimi starosti. Utírám prach, přendavám, uklízím, obracím, nemám k nim vztah. Vmačkávám další věci a ty předešlé vypadávají. Přendavám, otírám, luxuji.

Toužím po odlehčení, po příjemně poloplných skříních, kde mám přehled, po prázdných parapetech a čistém prostoru

A protože je u mě prodleva mezi vizí a činem většinou v řádech minut, vymyslela jsem si sytém, který je pro mě v mé momentální situaci přijatelný a příjemný. A už v něm jedu…a se mnou i moje 3 děti a manžel. Vlastně aniž by o tom věděli 

A proč systém? Protože bez něj by moje snaha časem asi vyprchala. Vymizela by do ztracena a s ní i příjemný pocit z materiálně odlehčeného života. Systém mi dává řád a pravidla, které nemusím dodržovat. Ovšem můžu se jich chytnout a nechat se pohodlně vézt a přitom vědět, jaká je cílová stanice.

Cítíte, že vás vize odbordelené domácnost přitahuje a přitom nemáte koule na radikální řešení ve stylu Petri Luukkainena? A šlo by to takto?

• Vyberte si, jak rychle chcete dekrámizovat a kolik věcí denně jste ochotni opustit. Jednu, dvě, nebo tři? Jak je libo.
• Každý den najděte těmto věcem nový domov:
  
  • optejte se přátel, jestli něco podobného neshánějí
  • udělejte balík na dobročinný bazar
  • nabalte vhodné věci pro charitu
  • výše nepoužitelné hoďte bez milosti do popelnice – pamatujíc správné třídění odpadu! Zajímavé věci můžete viditelně umístit k popelnici, aby si svoje zákazníky našly samy. Většinou se po nich jen zapráší. Já jsem před stěhováním měla jednu oblíbenou lavičku, kam jsem nepotřebné věci aranžovala a mizely mi přímo pod rukama. Občas si představím, kdo je nosí a hraje si s nimi. A mám dobrý pocit, že jsem udělala dobrý skutek. Pro sebe a svoji dekrámizaci a i pro ostatní.

A je to!

Tímto způsobem za rok odlehčíte svoji domácnost o 365 postradatelných zbytečností. Nebo taky o 730 či 1095! A to už je slušná hromada. Jen si představte, kolik by to bylo krabic ke stěhování! A kolik to bude za 10 let, že? To už projdou sítem opravdu jen důležité, potřebné a našemu srdci nejbližší věci a nebude problém se sbalit a se vším všudy se přesunout…na stará kolena  … třeba do chajdy k moři.

Ovšem pokud dodržíte tato pravidla:

• Je možné nabalit věci na týden dopředu, ale ne déle, protože jinak se snadno ztratíte v čase a zapomenete znovu naskočit do procesu dekrámizace.
• Když něco nového koupíte či dostanete, vyřaďte stejný počet věcí navíc. Jen tak udržíte ubývající tendenci.
• Za jednu věc počítejte logické celky: např. jeden plyšák, jedno triko, jedna kniha, jedna krabice kostek, jedna krabička šroubků – nepočítám každý šroubek zvlášť.
• Ujasněte si, co nepatří do věcí vhodných k započítaní do dekrámizace:
  
  • potraviny a léky
  • věci denní potřeby, které se spotřebovávají a většinou vyměňujeme vypoužívaný kus za kus nový (kartáčky na zuby, kosmetika)
  • školní pomůcky a vybavení pro koníčky pro děti

Další doporučení:

• Nezakrámovávejte svoje přátele a rodinu nevyžádanými dary. Dají se darovat i dobroty, rostliny a služby – třeba poukázka na osobní masáž šíje či hodina vášnivého hraní Sázek a dostihů.
• Využijte bárterový obchod. Oboustranně výhodná směna vás obohatí.Věci či služby budou mít najednou osobitější charakter a vy k nim budete mít vřelejší vztah.
• Přestaňte, až budete mít pocit, že už je vám doma pohodlně – nic není navíc, nic nechybí. Pak už je stačí směnit starý kus za nový, ale není potřeba každý den něco odlifrovávat.
• Recyklujte, recyklujte, recyklujte. To je pravidlo tří R.

Není to nic složitého, že? Mně už se adepti na vyřazení ukazují několik dní dopředu. Najednou se mi v hlavě poskládaly priority spojené s vlastnictvím věcí.Snáze si uvědomuji co opravdu potřebuji, co si myslím, že potřebuji, co mám ráda a co jen mám.

Překvapivě se na tuto vlnu naladily i moje děti a i ony byly schopné probrat a vytřídit hračky

Oslovilo mě, jak snadno vytvořily krabici věcí, ke kterým nemají vztah, ač kdysi po nich toužily. Byla jsem až v šoku, když z velkého proutěného koše plného značkových plastových zvířátek odkládaly jedno za druhým do recyklační tašky. Nakonec jich zbylo v koši jen na dně. Odhaduji to tak na pětinu původního množství.

Vnímala jsem, že i děti získaly důležité uvědomění. Když dával syn pryč nanobrouka, po kterém toužil a dostal ho k Vánocům, omluvně se na mě podíval a prohodil, že si s ním stejně nehraje. „Ty jsi ho moc chtěl a když už jsi ho dostal, tak tě vlastně nezajímá, viď?“, optala jsem se a dostalo se mi souhlasného přikývnutí.

Šetřím při (ne)nakupování

A další, obrovský benefit jsem pocítila při nakupování. Mnohem víc přemýšlím, jestli novou věc koupím. Nejdu po krátkodobém potěšení. Zvažuji užitelnost z dlouhodobého hlediska a vím, že když něco koupím, budu „muset“ něco jiného vyřadit. Stojí mi to za to? Stojí mi to za tyto peníze? Většinou si musím upřímně přiznat, že ne. Ušetřila jsem takto už tisíce korun.

Teď vám svěřím docela neuvěřitelné tajemství

Vyházela jsem staré oblečení a boty ze skříní. I pěkné kousky. Hlavně pěkné, značkové kousky, které jsem minimálně rok neměla na sobě. Byla toho obrovská hromada, kterou jsem nafotila a nabídla za atraktivní second-handové ceny přátelům na Facebooku. Průměrně kus vyšel na cca 70-80 Kč.

K mému překvapení byl o oblečky veliký zájem a já jsem přeměřovala, hromádkovala, rozesílala a osobně se setkávala s lidmi, které bych bez dekrámizace tváří v tvář hned tak nepotkala. A víte, co byl výsledek? Tak teď si sedněte…

Za tyto nenošené „hadry“ jsem vybrala přes šestnáct tisíc korun. Jestli vám to hlava nebere, píšu pro jistotu i číslovku: 16 000 Kč. Boží, co? Byla jsem nadšená a peníze jsem hned dobře investovala do pár nadčasových a kvalitních kusů oblečení a jedné pořádné kabelky. A ještě mi zbylo na zmrzlinu. Nebo na několik zmrzlin :).

Dnes již v populárních komerčních obchodech takřka nenakupuji. Slevy mě nechávají chladnou. Zato velmi ráda investuji do originálních kusů oblečení, které mi na míru šijí moje šikovné kamarádky.

Obdobný proces jsem udělala i s knihami. Nafotila jsem je pěkně vyskládané v krabici a nabídla přátelům po padesáti korunách. Za pár dní jsme byla o skoro tři tisíce bohatší a moje knihovna si úlevou oddychla.

Mám vizi, že bychom dekrámizovali celou společnost a přiměřeně omezili spotřebu

Nemyslím utahování opasků, ale vědomější výběr při nakupování a zodpovědnější nakládání s tím, co jsme pořídili. S tím jde ruku v ruce i ekologické hledisko. Když si uvědomíme, kolik pitné vody padne na výrobu 1 kg bavlny, na plastové šuntové hračky z Číny, na plyšáky atd., už jen velmi umírněná dekrámizace bude mít veliký ekologický dopad. Recyklovatelné bude recyklováno a nezřízený konzumerismus bude mít uťatý tipec.

Co vy na to? Přidáte se?

Jestli ano, tak si nafoťte svůj byt či dům teď a pak po roce. A také si zapište, jak se doma právě teď cítíte. Co vám vadí, co není podle vašeho gusta a jak vnímáte celou domácnost. Možná budete překvapeni, jak se s ubývajícími věcmi bude měnit i váš vnitřní pocit.

Mně osobně dělá dekrámizace moc dobře po domě i po duchu.

Odkazy k tématu:

Nevyhazuj to – nepotřebné věci za odvoz

Zdrojovna – zde se odpad změní v poklad

Vinted – burza oblečení: prodej, daruj či vyměň

Diakonie Broumov – sbírka šatstva a věcí pro potřebné

Domov Sue Ryder – dobročinné obchody

Tereza Kramerová

33_ebook.jpg